Červený šat Kentaurů

Již v roce 1951 vyslovil G. Kuiper hypotézu, že ve vzdálenostech řádově 100 AU od Slunce, existuje pás planetek a komet. První tělesa tohoto tzv. Kuiperova pásu, nacházejícího se za dráhou Neptunu, byla však objevena až roku 1992 D. Jewittem a J. Luuovou. Mezi podobně vzdálená tělesa se řadí i tzv. Kentauří. Ti se pohybují po nestabilních drahách za Jupiterem a jejich nejslavnějším představitelem je určitě planetka s označením 2060 Chiron. Pozorování těchto malých a velmi vzdálených těles je pochopitelně velkou výzvou pro největší dalekohledy světa. Současná pozorování naznačují, že zvláště Kentauři s označením 5145 Pholus, 7066 Nessus jsou nejčervenějšími objekty ve sluneční soustavě. Již první studie Williama Romanishina (University of Oklahoma) a Stephena Teglera (Northern Arizona University) před několika lety naznačovaly, že tehdy třináct známých Kentaurů a objektů Kuiperova pásu je oděno buď do tmavého či velmi „křiklavě“ rudého hávu.

Romanishin a Tegler v časopise Nature publikovali výsledky svých zjištění na základě pozorování největším dalekohledem světa – desetimetrem Keck II na Havajských ostrovech. Studie třinácti klasických objektů Kuiperova pásu s přísluním ve vzdálenosti 45 AU a malým sklonem jejich oběžné dráhy vůči ekliptice prokázala, že jsou všechny velmi červené. Naopak tři tělesa s větším sklonem dráhy vůči ekliptice jsou jasnější a nevykazují ono zvláštní načervenalé zabarvení, které je pravděpodobně způsobeno dlouhodobým působením kosmické radiace na povrch těchto těles. Romanishin a Tegler se domnívají, že tyto tři jasnější planetky mohou být částí skupiny separované od typicky červených představitelů Kuiperova pásu, což by znamenalo souvislost jejich zabarvení (a tudíž i složení) s jejich dráhovými parametry.

Mnoho jiných odborníků však v toto rozdělení do dvou barvených skupin nevěří. Tým vedený Alainem Doressoundiramem (Paris Observatory) se zaměřil na 20 vzdálených objektů a zjistil, že jsou naopak zabarveny do široké palety barev. Není také dosud přesně prokázána souvislost zabarvení planetek s jejich velikostí či vzdáleností od Slunce.