Když někdo vypráví nebo píše o galaxiích, má většinou na mysli objekty podobné Mlhovině v Andromedě, naší Galaxii, nádherné Vírové M 51 či eliptické M 87 v souhvězdí Panny. Jsou právě tohle typické příklady svého druhu? Jak už pomalu bývá v astronomii zvykem, nikoli.
Čtyři zmíněné galaxie jsou skuteční obři, mnohem větší, masivnější a svítivější než podobné objekty v celém vesmíru. Jen málo galaxií je ještě větších. Hvězdné ostrovy, jež považujeme za typické, jsou natolik slabé, že je s obtížemi studujeme i v největších dalekohledech světa vybavených nejmodernější technikou. Na rozdíl od svých masivních příbuzných, kteří jsou jako ohromné pochodně viditelní na velké vzdálenosti, mají typické galaxie neobyčejně malý jas, mnohdy menší než jas samotné oblohy. Proto známe jen ty nejbližší galaxie a ostatní, přestože jich je ohromné množství, nám zůstávají utajeny.
Pro představu se podívejme na objekty soustředěné v tzv. Místní skupině, což je gravitačně vázaný systém asi třiceti galaxií. Pouze jedna z nich je větší než ta naše: Mlhovina v Andromedě, označovaná také M 31. Až na spirální soustavu M 33 v souhvězdí Trojúhelníku, která má obdobnou velikost, jsou všechny zbývající mnohem menší. Většina dokonce tvoří pouhé satelity naší Galaxie a M 31. Mezi ty nejznámější, poněkud zavádivě označované jako trpasličí galaxie, patří Velký a Malý Magellanův oblak. Oba můžete spatřit na jižní obloze. Vypadají jako odtrhnutá část Mléčné dráhy o průměru několika stupňů.
Magellanova oblaka se svou hmotností blíží typickým galaxiím. Nápadné jsou pouze proto, že se nacházejí velmi blízko. Vzdálenost Velkého oblaku je asi 170 tisíc světelných let, jeho příčná velikost je asi 20 tisíc světelných let. Patří mezi malé spirální galaxie s příčkou, které mají pouze jedno rameno. Odhaduje se, že kolem Galaxie oběhne jednou za několik miliard let.
Malý oblak je o něco vzdálenější. Jeho přední strana leží 160 tisíc světelných let daleko, zadní je o šedesát tisíc světelných let dál. Ve srovnání s Velkým Magellanovým oblakem má poloviční rozměry a čtvrtinovou hmotnost. Svým tvarem patří mezi tzv. nepravidelné galaxie.
Ještě menší hvězdné ostrovy, byť v našem těsném sousedství, si musely na svůj objev dlouhou dobu počkat. První nalezl zcela náhodou, při testování fotografických emulzí, v roce 1938 Harlow Shapley v souhvězdí Sochaře. Galaxie byla tak slabá, že ji nejdříve považoval za pouhý kaz na fotografické desce. Teprve další snímky potvrdily její skutečnou existenci.
Shapley se ale i poté ještě dlouhou dobu domníval, že se ve skutečnosti jedná pouze o blízké rozsáhlé mračno hvězd. Až pozdější pozorování dokázala, že se nachází více než dvě stě padesát tisíc světelných let daleko, spolehlivě za hranicemi naší hvězdné soustavy.
Dnes víme, že galaxie v Sochaři, která svým tvarem patří mezi eliptické galaxie, má průměr pouhých osm tisíc světelných let a obsahuje jen několik milionů hvězd. Její zářivý výkon se odhaduje na jednu desetitisícinu výkonu Galaxie. Právě tato drobná hvězdná soustava je příkladem nejrozšířenějšího druhu galaxií ve vesmíru.
Kromě eliptických galaxií existují ještě galaxie, jejichž tvar je nepravidelný. Jednou z největších v Místní skupině je exemplář označený NGC 6822. Má průměr asi osm tisíc světelných let a obsahuje kolem dvou miliard hvězd. Naopak mezi nejmenší patří galaxie GR8. Má průměr pouhých tisíc světelných let a je poskládána z milionu hvězd. Úspěšně s ní tudíž soupeří největší kulové hvězdokupy. Takové jsou tedy nejrozšířenější galaxie: malé a chudé na hvězdy. Zato jsou však nejméně desetkrát početnější než jejich obří příbuzní.
