Ohnivé finále

Přes všechny nepříjemné nehody a závady stanice poslední příkazy vykonala na jedničku a svoji vlastní likvidaci provedla přesně podle plánu. Třetí a poslední korekce dráhy, která poslala Mir na sestupovou dráhu, začala v 6 hodin a 7 minut. Motory dopravní lodi Progress přitom hořely 22 minut a 15 sekund. A pak už to šlo jako po másle.

V 6 hodin 45 minut se stanice dostala do kritické výšky sto kilometrů, kde pod náporem houstnoucí atmosféry začal její rozpad.

V 6:49 se nacházela 90 kilometrů vysoko -- tehdy odpadly sluneční panely a začala se tavit izolace. O dvě minuty později se začaly rozpadat i jednotlivé moduly, jejichž hořící trosky směřovaly přesně doprostřed plánované oblasti 40. stupně jižní šířky a 160 stupně západní délky.

V 6:55 se Mir nacházel 50 kilometrů vysoko. Jeho trosky se pohybovaly rychlostí 1400 kilometrů v hodině a za další minutu už dosáhly výšky jenom 39 kilometrů. O tři minuty později, v 6 hodin a 59 minut našeho středoevropského času, narazily na vodní hladinu. V tomto okamžiku skončila existence patnáct roků staré orbitální základny a vlastně i čtyřicet roků samostatné a velmi prestižní prezentace Sovětského svazu a dnešního Ruska.