Vyškovské novoluní: den čtvrtý

Už od rána se bez přestání z oblohy snáší studený déšť. Není se proto co divit, že se některým ze zde přítomných ani nechce vylézt z pod peřiny. Je sice teprve čtvrtek, ale připadá mi jako sobota. Co se asi kočkám zdá, když spí.

Do ovládacího programu dalekohledu stačí zadat jen název nebeského objektu. Ten už si sám zjistí jeho přesné souřadnice a mohutný teleskop přesně navede na požadované místo na obloze. Jemná korekce ručním ovladačem a při pohledu do okuláru zadržet dech. Z toho co oko vidí zůstává rozum stát a nohy se podlamují v kolenou z úžasu.

IMG_7471

Kaleidoskop ukáže stovky a možná i tisíce hvězd. Ty jasné se zdají být barevné, ty slabé zase sotva viditelné. Některé se ani nedají rozlišit od sebe navzájem. Mlhoviny zabírají celé zorné pole, jen s těží se dají přehlídnout. Při ostření se mění barva hvězd, chyba bude nejspíš na vašem přijímači. Když už se oči klíží, nezbývá, než se naposledy podívat na Měsíc, uvidět světlo na konci tunelu a jít spát.

V noci se zdají sny a ráno se z nich motá hlava. V mysli je možné cestovat po všech těch vzdálených světech a představovat si, jaké to tam asi je. Co si nespočítáš, to nepochopíš. Co nepochopíš, to nenaprogramuješ. Program běží už dlouho, ale výsledky jsou stále jen přibližné. Třeba po další stovce iterací se přesnost zlepší alespoň na druhém desetinném místě. Když není instantní, musíš se spokojit alespoň s tureckou kávou.

Náš vnější vzhled je odrazem naší vnitřní podoby. Při pohledu na zabalenou krabici, ale nepoznáš, co se ukrývá uvnitř. Za své názory se stydíme, ale hrdě je nosíme vytištěné na barevných tričkách. Hořčice se rozprskla po podlaze.