Vyškovské novoluní: den druhý

Ráno se Jurský park probudil zahalený do mlhy. Kočky si hrály na dvorku a dinosauři ještě spali. V noci se nic zvláštního nestalo. Všichni unavení náročným pozorováním a hledáním standardních fotometrických polí usnuli jak malé děti.

Moc vás nepotěší, když jen pár let starou technologickou novinku najdete v destruktivním stavu, zatímco historické artefakty se konzervují stříbrným nátěrem. Aspoň, že je tu funkční Internet. Při přednášce o Měsíci, učíme se líčit — šedou sem a šedší tam. Ale jde to i barevnými pastelkami. Posledním stádiem schizofrenie je, když si vymyslíte kočku, založíte ji profil na facebooku a ten denně aktualizujete.

IMG_7427

Po vydatném obědě, odpolední kávička se zákuskem. Je čas na praktické cvičení, jinak všichni dva účastnící usnou nudou s psychydelickou hudbou na pozadí. Pojďme si na příklad změřit aktuální hodnotu Sluneční konstanty. K tomu budeme potřebovat cejchovaný digitální kalorimetr, referenční zdroj o známém vyzařovaném výkonu a znalost ovládání tabulkového procesoru. Nebo to celé můžete vypočítat jen tužkou na papíře a pak to přepsat do Pythonu. Jak chcete.

Kdyby bylo více času, dalo by se o tom přemýšlet. Jaký význam v dnešní době mají lidové hvězdárny v porovnání s třeba kostely nebo mešitami. A jestli by hvězdárna měla mít pozlacenou kopuli nebo špičatou střechu kdykoliv schopnou odsunu. Napjaté lana držící plechovou konstrukci před spadnutím z kolejnic, nervozní prst mačká tlačítko STOP. motory vřou a nic. Dalekohled mířící k obloze počítá fotonový déšť se známým rozdělením.

Nad Vyškovem hvězdy nepadají. Ani tady už žádné nezbyly. Nezbývá než si při světle měsíce číst ve starých hvězdářských mapách, které najdete přesně tam, kde byste je hledali — na poličce nad kopírkou. Zažloutlé listy posedlé prachem a vonící po čaji Pchu-er.