Vyškovské novoluní: den pátý

Poslední noc a poslední den. O astronomii se už jen tlachá, dokud se nesní všechny chlebíčky a nedopije poslední láhev vína. Na stole zůstala už jen poslední jednohubka. Kdo přišel pozdě večer, odešel brzo ráno a bez rozloučení.

Hudba dohrála, okna jsme zavřeli. Roztřídit petky, sklo a papír, hlavně ať tu po nás nezůstanou žádné odpadky. Někdo si zapomněl kartáček pod umyvadlem v koupelně. Nádobí po sobě umyjeme i uklidíme. Sundat povlečení a zabalit spacák. Na co jsme měli mít karimatky? Naposledy pohladit kočky. Ještě společnou fotku s dinosaury a za chvíli se už za námi zavírá brána rezervace.

zapocet

Líně popojíždíme v hustotní vlně na dálnici. Přejetá lasička měla prostě smůlu. Město, hluk a zmatek. Úprk na vlak a dlouhá cesta domů. Potkáme se zase na chodbě ve škole nebo na obědě v menze. Pokud se poznáme, tak se i pozdravíme. A třeba si i vzpomeneme odkud že se to vlastně známe a co jme si posledně zapomněli říct. Zavři oči, jinak neusneš.

Venuši jsme neviděli. ISS přelétat před Sluncem taky ne. Masivní sluneční erupce dorazila k Zemi. Můžeme očekávat polární záře. Ale my nežijeme v polárních oblastech. Ani mírné klima už není to co kdysi bývalo. Topení v autě nevypínáme ani v létě.

Fotek je jen málo a stejně za moc nestojí. Zlatý řez musíš mít v oku, jinak raději foť do čtverce. Kdo dnes ještě ví, jak dostat zvětšeninu z vybledlého negativu.