Ukradené nebe

Hvězdy tady byly dříve než my lidi a budou tady i ještě dlouho po tom, co nás nahradí roboti. Co z toho, že i my samotní jsme jenom přetvořený hvězdný prach. Nakonec stejně všichni jako jsme ze zrodili i zhyneme a rozprášení do okolního prostoru se staneme základním kamenem pro novou generaci hvězd.

Pár mladých lidí sleduje dokument o světelném znečištění promítaný na hvězdárnu. Ti dva co zbyli pili trávu a kouřili víno.

No a co. Říká si generace, pro kterou je „Mléčná Dráha“ jen exotický způsob šňupání nepříliš kvalitního kokainu z nahého těla asijské prostitutky. Dříve nebylo zase až tak těžké zažít zenové osvícení. Stačilo jen vyjít na nejbližší kopec v okolí. S pevnou zemí pod nohami, hvězdným nebem nad hlavou a zbytkovým alkoholem v sobě není až tak těžké porozumět třem latinským slovům

Deus Factus Sum

Ale zkuste si to v Brně. Na Kraví hoře, uprostřed budoucí vilové rezidence, tam kde dříve stávala lidová hvězdárna a dnes stojí moderní digitální kino spíše připomínající věznici se zpřísněnou ostrahou. Hvězdy nad Brnem zmizely už dávno, ale s platnou vstupenkou si jejich virtuální obraz můžete prohlédnout z pohodlí polstrovaných sedaček.

Není to věda. Není to ani umění. I když se to tak tváří. Je to sprostá komerce. To — co bylo od nepaměti a pro všechny zadarmo, vám dnes bez sebemenších výčitek prodají včetně daně z přidané hodnoty.